Máme auto a opici!
Publikováno 15.04.2013 v 13:22 v kategorii Auckland, přečteno: 593x
Tak dalších pár dnů je úspěšně za námi a něco nám říká, že bychom měli využít free wifi než opustíme komfort hostelu a ukojit své zvědavé čtenáře další várkou informací z druhé strany světa.)
Nuže, v pátek večer jsme se měli setkat s Markétou (chodili jsme spolu kdysi na základku a mamka ji pár let učila) a získat nějaké ty informace. Martínkovi se však na poslední chvíli udělalo nějak nedobře a tak jsem musel jít sám. Hezky jsme si pokecali, dostal jsem pár tipů jak co nejlíp zvládnout těch pár dní v Aucklandu a po menší prohlídce města jsem dorazil spořádaně domů. Martin mi však div kolem krku nepadl, jakože kde jsem byl tak dlouho, že už se bál jak jsme si určitě s Markét hrozně moc sedli, trávíme spolu noc, chceme se vzít, mít pět dětí a jeho že tu nechám umřít někde ve škarpě. Chjo.) Poté, co jsme se zas všichni pěkně uklidnili, jsme začli dumat co že to teda budeme vlastně dělat. Nakonec padlo finální rozhodnutí - nepřijeli jsme na NZ abychom smrděli ve měste, takže farmaření nás nemine a jede se na venkov.
Tím pádem však bylo třeba sehnat nějaké to pojízdné vozítko, kde bychom mohli v rámci šetření a co největší mobility i spát. Mrkli jsme tedy na koupím/prodám fórum a padl nám do oka inzerát na Nissana Serenu, kterého prodával odlétající český pár. Neváhali jsme, napsali e-mail a hned v sobotu jsme si to štrádovali na předváděcí schůzi k místní knihovně. Auto víceméně splnilo naše očekávání, postel se zdála býti bytelná (ačkoli její šířka mě přeci jen trochu děsí a vyvstává otázka jestli byl vážně dobrý nápad jet na NZ s chlapem) a tak zbývalo jen vyřídit nezbytné formality co jsou k převodu auta na NZ potřeba a vůz mohl být náš. Bohužel pošta byla zavřená (víceméně vše se tu vyřizuje na poště) a tak bylo třeba finální papírování odložit.
Nicméně se ukázalo, že Dalibor s Barčou jsou fajn a cool lidi, takže když jsme zjistili, že se jdou večer mrknout na rugby, nebylo co řešit a nenápadně jsme se přivtírnuli.) Překvapilo nás, že i bez nějaké větší znalosti pravidel, jsme si hru docela užili… co me již překvapilo méně byl fakt, že jsem si neomylně vsadil na naprosté dřeváky a tak jsem k 2 500 dolarům za auto musel přihodit dalších 10 babek.) Jindy by mi tento zásah do rozpočtu Martin omlátil o hlavu, ale jelikož to byl den, kdy už mi zakázal nákup žvýkaček aby chvilku na to bez mrknutí oka koupil chleba za 13 babek a jediná slova vysvětlení byla "dyť vypadal tak levně", tak musel držet jazyk za zuby.) Onen chleba jinak samozřejmě nebyl ani moc dobrej (jako ostatně vše k jídlu co Martin vybere - dneska dotáhnul nechutně smradlavé sardinky), takže předpokládáme, že musel mít nějaké magické schopnosti a jsme v očekávání zdali začneme rozumět řeči zvířat či tak něco. A nebo pro začátek alespoň anglicky.)
V neděli ráno jsem zajel s Daliborem na poštu, podškrábnul lejstro a stal se konečně hrdým majitelem našeho domovozu. Zbývalo už jen podrobit nového služebníka zatěžkávací zkoušce a tak jsme vyrazili z města na necelou 40km vzdálenou pláž Piha. Cestou jsem byl dvakrát nekompromisně vytrouben (asi tu nejsou úplně zvyklí na český styl jízdy:)), ale to se časem poladí.) Každopádně dorazili jsme v pořádku a celí natěšení se vrhli smočit nožky do vln. Při odkládání bot na nejbližší skálu jsem se jen jaksi nezamyslel nad tím, proč je ten šutr vlastně mokrý a po chvilce nepozornosti a jedné větší vlnce jsem celý zděšen zjistil, že botky jsou fuč. Naštěstí se na nás to osamostatňování již začíná projevovat… místo abych propukl v pláč a škemral u maminky na botky nové, jsem se neohroženě vrhl do vln a získal svůj odplouvající majetek zpět. Dobře já! Také bych zde rád poznamenal, že jsem Marťasovi na pláži namazal chlebík s marmeládou. Po minulém blogu tu totiž byli jisté ohlasy, že jako co jsem to za zrůdu dělat si humor z jeho rodiště a že to je jistě jen špička ledovce mé tyranie a krutovlády. Takže bych zde rád zdůraznil, že opravdu nejsem zas takové monstrum, Martínka samozřejmě neponižuji, nevykořisťuji a celkově je náš vztah založen na vzájemném respektu a porozumění, tudíž netřeba si dělat obavy.)
Dalibor s Barčou se nakonec ubytovali na posledních pár dní ve stejném hostelu v jakém bydlíme my, takže plán na večer byl jasný. Flaška jamesona a dvě láhve vína splnili svůj účel a ostuda na sebe nenechala dlouho čekat…..censored…. Každopádně večer se nejspíš vydařil a kdyby dny neměli rána, nebylo by čeho litovat. Jen se nám tedy dnes nepodařilo vyhrabat z pokoje a tím pádem se vyřizování účtu a IRD odkládá na zítra. Naštěstí jsme ale získali spoustu kontaktů na farmy, Martin dostal luxusní žabky, já naplnil externí disk hromadou filmů a muziky (což jsme doma jaksi nestihli a tak nám Daliborovi zásoby přišli vážně vhod), takže sečteno podtrženo to zas tak zabitý den nebyl.)
Mno, každopádně je jedenáct večer, venku leje jak z konve a my jdeme pomalu spát, jelikož zítra je jeden z posledních dnů v Aucklandu a to IRD se samo nevyřídí.) Tak se mějte zatím famfárově a užívejte konečně jaro co prý dorazilo do čech.)
KzK
Komentáře
Celkem 11 komentářů
Robin 15.04.2013 v 13:52 Čuldo řekl bych, že místo "censored" by si tam měl napsat "okno" :D
Markéta :) 15.04.2013 v 14:05 Pět ne, tři budou stačit si myslim :D :D
Ba ne. Užijte si to, kluci. Ať vám auto dobře slouží. Určitě se tady ještě potkáme ;)
A mamince přeju pevné nervy, věřím, že to zvládne. Stejně jako ta moje :)
Blanka 15.04.2013 v 16:23 Chi, kluci, a pak že láska na první, parrdon u vás vlastně na druhý pohled neexistuje :-)) vy dva jste se hledali :-))
Lenka 15.04.2013 v 17:48 Tak po celem dni v praci jsem se zase poradne a skodolibe zasmala :-) (nad botolovem :-) ) Ja zase mela vcera velky rande s divocakem:-( To byste se asi zase pobavili vy... Uzivejte si to :-)
Jana 15.04.2013 v 17:54 Tři opravdu stačí:-)
Díky za přání - maminky vydrží vše :-)
Držím palce !!
Jarda 15.04.2013 v 21:40 Supr,kluci,zatím válíte a štěstí je na Vaší straně! Podstatné je to,že mu jdete rázně naproti ! Ruku v ruce (a snad to zůstane jen u toho,ha,ha .-) )
Jinak zdravím "monstrum" i "Martínka" :-) ....a té marmelády bych příště trošku přidal :( .-) .......
Držím-e pěsti ať Vám autíčko slouží a zaveze bezporuchově na ta nejlepší pracovní,či posléze rekreační,místa. Hojky,hojky,zdraví Třinec a okolí.
TJK
P.S.- Lenka mohla dát k dobru příhodu s divočákem , že jo ? :)
Dobrou noc .....
Efajt 16.04.2013 v 22:50 Zdravím z Polska mého kamaráda :-) ať se Vám daří chlapi :-)
Lenka 19.04.2013 v 20:04 Dobrá, dobrá :-)Kluci jsou asi v zemi nikoho :-) ( mimo internet ) Takže, příhoda jedna vlastně souvisí s Peťou :-) To jsme se jednou v půlce března domlivili, že vyrazíme do kina. Potkali jsme se na Andělu - kde mi teda vytknul, že mám 4 minuty spoždění... :-) No, sedli jsme někde v pizzeriia povídali. Hned na mě vybalil, že vyráží na NZ.Po podrobném probrání toho, co a jak jsme vyrazili do toho kina :-) Ujasnili jsme si, že se u filmu nemluví :-) Nebo spíš se mě Petr zeptal, jestli jsem mluvící typ :-) Asi se bál, že nezavřu pusu ani u toho filmu :-) No, původně Peťa sice plánoval tah až do rána - pak se ale přiznal, že pařil už den před tím - a že mu asi jako není nejlíp :-) takže mě už v deset pakoval na autobus :-) Jako správný gentleman mi nabídnul, že mi veme tašku s nákupem ( dvě knížky v papírové tašce ) :-) a doprovodil mě na autobus až na Smíchov s tím, že to tam opravdu v noci není hezké... ( je teda pravda, že jsem tak jako nenápadně nadhodila, že ti bezdomovci jsou tam docela hustí :-) ) Takže mě doprovodil - když jsme dorazili na místo - donutila jsem ho jít pěšky :-) a viděl tu frontu u busu zhodnotil, že se mi asi nic nestane, rozloučil se a pelášil na svůj bus...Jaksi asi zapomněl, že bydlím v divočině.Když jsem dorazila do Štěchovic , rozběhla se do toho krpálu za svým psím miláčkem.Přibližně v půlce kopce jsem něco zaslechla - zpomalila jsem a rozhlédla se - co za existenci se to za mnou v jedenáct v noci žene...Zjistila jsem, že přede mnou hoduje ve vysypané popelnici obrovské prase...Jelikož jsou hodně přemnožení - nebo asp. u nás - a setkání s lidmi je pro ně normální, rozhodně nemělo náladu na to se nechat u jídla rušit.Asi nemělo v plánu mi něco udělat, ale vypěstovala jsem si na prasata asi stejnou fobii jako k pavoukům...Bohužel, jak říká můj bratr - divočák se mi do vysavače rozhodně nevejde... :-) Takový hysterický záchvat jsem neměla fakt hodně dlouho... :-) Ubrečená jsem přišla k mamče (protože přes to prase jsem domů fakt neprošla - pomalu jsem to otočila ) a snažila se jí vysvětlit, že nemůžu domů protože je tam to nejobrovitánštější prase co EXISTUJE !!!Nejspíš tak velké nebylo , ale já měla takový strach...No, mamka mi moc nerozuměla.Mezi vzlykáním a snahou se aspoň občas se nadechnout se mi moc nedařilo mluvit srozumitelně :-)Když jsem se po dlouhé době trochu uklidnila, šla jsem spát.Jenže, naše maminka asi před půl rokem prohlásila, že u ní stejně nikdo nepřespáva a tak náhradní matraci vyhodila...Z toho vyplívá, že mi nezbylo nic jiného, než si ustlat v psím pelechu :-) Takže Peťo, doufám, že se vrátíš jako DOKONALÝ gentlas a příště doprovodíš dámu až domů :-) !!!
klucizkrabice.infoblog.cz 21.04.2013 v 02:19 No vidíš Leni, ti to říkám furt, že bys měla z toho zapadákova vypadnout někam do světa... prasata jsou zlo.) Ale líbí se mi jak jsi detailně popsala mé gentlemanství... za to jako palec nahoru!:)
Lenka 21.04.2013 v 07:59 Tak to jsem musela :-) protoze jsi me hrozne prekvapil :-)
Jarda 04.05.2013 v 13:00 Lenko,děkuji za podělení se o zážitek,který je pro Vás spíše traumatický :-( , ale nakonec se to zvládlo ! Jo,prasata,to je opravdu téma těchto dnů.Jsou přemnožené,a to nehorázně.My měli nedávno jedno málem na kapotě,a upřímně řečeno,orosí se mi čelo ještě nyní při myšlence na střet s tímto kolosem.Nebyl to žádný prcek,ale zdá se,že se auta lekl víc než nakonec my jeho.A když se od úleku rozběhl proti blízkému plotu,a ladně proběhl skrz,hm,byl to taky zážitek.Majitel plotu měl pak určitě jiný názor,ale my to brali tak,že auto by byla ta horší varianta....a aby toho nebylo málo,tak se nám do
cesty v noci připletl mohutný jelen,a byl tak zmaten,že jsme netušili který směr vůbec nabere.Uffff , zvolil správný směr k lesu a my si opět oddychli ..... a aby toho nebylo málo :-) :-) :-),"připletl" se v další vesnici pes sebevrah,který se doslova rozběhl přímo proti našemu autu.I toto se zvládlo a ubrzdilo.Pes zklamaně odešel ke krajnici a nejspíše čekal na dalšího řidiče ...Nyní jen doufáme,že jsme si tyto zážitky,které naštěstí skončily jak nejlépe mohly,čili bez úhony, vybrali na sto let dopředu!
Jsem se trošku rozepsal, nechal jsem se unést zvěří apod. :-) . Končím tedy...... a ještě jednou díky za Vaše řádky .
Jarda